Portrét plemene - Mainská mývalí kočka

 foto: fcja99

*MAINSKÁ MÝVALÍ KOČKA*

Mainská mývalí kočka je jedno z nejstarších amerických kočičích plemen. Řadí se mezi největší domestikované kočky. Díky její impozantní velikosti a přátelské povaze se jí často přezdívá „něžný obr“.

Tento chlupatý něžný obřík je v současnosti nejoblíbenějším plemenem mezi českými chovateli a současně jedním z největších kočičích plemen vůbec. Není divu, je to kočka velice tolerantní, nedělá jí problém snášet se s dětmi nebo dalšími zvířaty. Nejsou pasivní ani přehnaně aktivní, jsou zvědavé, ale ne vlezlé.

Vzhled

Mainské mývalí kočky patří mezi polodlouhosrsté kočky. Jsou obzvlášť velké a robustní. U těchto koček je velmi viditelný rozdíl mezi kočkou a kocourem. Kočičky bývají drobnější, dosahují hmotnosti 5–7 kg. Robustnější kocouři mohou vážit 9–11 kg, kastrovaní kocouři dokonce 12 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně pozdě, až mezi třetím a čtvrtým rokem života.

Tělo těchto koček je velké, silné a svalnaté. Jeho délka bývá i s ocasem většinou kolem 1 metru. 

Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Lícní kosti jsou vysoce nasazené a uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami chlupů, které vyrůstají z vnitřní strany.

Mainské mývalí kočky mají velké kulaté tlapy a mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. 

Barva očí může být různá a dokonce se někdy s věkem mění. Koťata se rodí s modrýma očima, za pár týdnů získávají svoji barvu, například oranžovou. Ta se časem, kolem jednoho až dvou let, může ještě změnit např. na zelenou.

foto: Kirgiz03

Povaha

Mainská mývalí kočka je velmi přítulná a mazlivá. Se svou rodinou si často vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá - ráda se věnuje i svým vlastním aktivitám. S oblibou si hraje a svou hravost neztrácí ani ve vyšším věku. Pokud je jako kotě seznámena se všemi členy domácnosti, ať už kočkami či psy, mívá pak k nim velmi přátelský vztah. Další výhodou je také její kladný vztah k dětem. Tyto kočky mají rády mazlení, i když samozřejmě existují výjimky. Jsou to kočky spíše klidné a mají společenskou povahu. Rády se zapojí do všech činností svého majitele, ale na druhou stranu nejsou vlezlé.

V chování mainské mývalí kočky najdeme řadu odlišností od ostatních kočičích plemen. Jednou z nich je způsob, jakým pijí vodu. Často můžeme pozorovat, že do ní nejprve několikrát udeří tlapkou, než se napijí. Někteří jedinci pijí vodu pomocí tlapky, ze které si udělají „naběračku“. Dalším specifickým chováním této kočky je schopnost spát na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědila po svých předcích, kteří se tímto způsobem adaptovali na drsné podmínky prostředí, ve kterém žili. Ve spánku bývá často schoulená do zcela neobvyklých pozic. Dále je pozoruhodné její tiché, hvízdavé mňoukání a mimořádně hlasité, hluboké předení, které někomu může připomínat vrkání holuba.

foto: rogel

Trocha historie

Toto plemeno vzniklo pravděpodobně křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie-Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Legend existuje více, ale ať už je původ jakýkoli, jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent. Dlouhou dobu zde byly mainské mývalí kočky využívány v boji proti hlodavcům. Poprvé byly vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno. Od konce 19. století však zájem o toto plemeno postupně upadal, hlavním důvodem byl zřejmě dovoz perských koček do USA. Teprve v 50. letech 20. století bylo zásluhou amerického klubu chovatelů mainských mývalích koček plemeno znovu prošlechtěno. Další podporu pak získaly mainské kočky po založení Asociace chovatelů a příznivců mainských mývalích koček v roce 1976. Ve stejném roce bylo toto plemeno oficiálně uznáno a od té doby jeho obliba vzrůstá, a to nejen na americkém kontinentě, ale i v ostatních koutech světa.

zdroj: Wikipedia

foto: rogel